Nový domov

15.02.2016 10:42

  A jejda. Kde to jsem? Že jsem to musela celé zaspat?! Vypadá to zajímavě. Vesnice. Kolem louky a pole. Koukám, že sem tam nějaká chaloupka. Super. Alespoň bude kam zdrhnout, kdybych se náhodou nudila. Ale budu se vůbec nudit?

   

   Položili mě do trávy. Zkouším první nesmělé kroky na nové zahradě. 

Ta je roztomilá, sotva se drží na packách!” Troubové, vždyť jsem sotva vstala. Však počkejte až… do čumáčku mě plácnul ten známy pach! 

Slepice!!! Žůžo, bude sranda. Rozběhla jsem se, zatímco mě můj čumáček neomylně vedl neznámou zahradou k ohradě se slepicemi. Zastavila jsem se před plotem a dívala se na skupinku toporných ptáků. Ha. Užívali jste si letní pohody tlustí opeřenci? Tak vzpomínejte, pohodička skončila. Ptáci začali nervózně přecházet tam a zpět. Kokokokodáááák!

Strčila jsem tlamičku do oka v pletivu. Dál to nešlo. Zkoušela jsem to silou, ale plot mě nepustil. Nevadí. Nějaký způsob jak se tam dostat určitě časem najdu.

   Nechala jsem slepice pro tuto chvíli ať si dělají co chtěji a skočila jsem rovnýma packami do vysoké trávy protkané kobercem kopretin, modrých zvonků a dalších voňavých lučních květin.

Holčička se za mnou rozběhla. Slyšela jsem jen jak volá Sáro, Sáro, Sáro! Pak se ke mně natáhly její ruce a vytáhly mě z trávy. Držela mě pod předními packami, takže mi zbytek tělíčka visel dolů. Vyzkoušela jsem zavrtět ocáskem a oči jsem sklopila k zemi. To zabíralo i doma u mámy. 

Jů, ta je ale roztomilá!” Krása! Takže to bude fungovat i tady. Ocásek a provinilý pohled. Nějak už je zmáknu. A hele kočka. Nebo kocour? Ty brďo, je stejně flekatý jako já. Tě bůh! Zato je to prcek.  Toho si ochočím. Bude mi dávat svoje žrádlo. 

 

   Tak a jdeme dovnitř. Venku jsem zahlédla velikánskou boudu. Doufám, že není pro mě!? Sama venku? Brrr

 

Položili mě do pelíšku. Můj nosík mi však říká, že už v něm nějaký pes spal. To nemám ráda. Znechuceně jsem si pšikla a odešla si lehnout pod stolek, který stojí pod oknem. Ti dva dospělci si něco povídaji, zatímco obě dvě děti klečí a koukají jak se snažím usnout. Zívnu si a trapně se na ně podívám. By mě zajímalo, jak by bylo jim, kdyby se na ně furt někdo díval. 

 

A kruci. Zase se mi chce spát. Zívnu si. Cítím dotyk teplých dlaní. Konečně rozumnější nápad, než jen koukat. Dobrou…

Kontakt

Martin Lyčka mobil: (+420) 777 957 710 malycka@seznam.cz