Odchod

11.02.2016 20:28

   Ráno co ráno vstanu, spolu se mnou mých pět sourozenců a bláznivě blbneme až do západu slunce. 

Tak jo. Více toho naspíme, ale to je fuk. Vstát, napít se v baru a hrát si. 

To je paráda. Je nás pět holek a jeden brácha. Mám pocit, že to je trochu ňouma. Možná je to tím, že jsme s holkami v přesile.

 

   Konečně je večer. Náš pán, ten pasák ovcí nás dneska přetáhl všechny novinami. Proč? Ptám se sestry. Neví. Neví to ani máma. Nebo ví? Dívá se na nás takovým smutným pohledem. Otáčí se a zalézá do boudy. To dělá vždycky, když ji zlobíme. A nechce nám dát mlíko. 

 

 

   Přesto byl krásný den. Ráno nám do kotce vlítli takoví divní tvorové. Za plotem je jich habaděj. Máma říká, že to jsou slepice. Dávají hospodáři vejce. Občas z těch vajec dostaneme  mňamku. Tak jsme si mňamku udělali ze slepic. Společnými silami jsme je uhnali a sežrali. Ale no tak, nedívejte se na mě tak. Vždyť já si fakt myslela, že to je v pohodě. Že si jen  hrajeme. Každopádně pastevec se po této události  rozhodl, že nastal čas, abychom šli z domu.

 

   Každý další den bylo v kotci smutněji než ten předchozí. Ani jsem se nenadála a zůstala jsem ze svou sestřičkou sama. Sestřička zůstane doma.

 

   Nadešel ten den, kdy si pro mě přijela i má budoucí nová rodina. Krom dvou dospěláků to byla malá holčička a takovéj vysokéj kluk.  Paráda. Oni mají zájem o mou sestřičku. Pozorně poslouchám. Zkoušejí to na pastevce, ale ten je bohužel neoblomný.

 

   Takže jsem smutná. Berou mě do náruče a odnášejí si mě do auta. Naposledy se loučím s mamkou a sestřičkou.  Ne, nebudu plakat. Nebudu ani kňourat. Tu radost jim neudělám. 

Auto se rozjíždí k novému domovu. Můj nový pán mě drží v náruči. Hladí mě. Jsem sice smutná, ale ty dotyky jsou příjemné. Spokojeně jsem se schoulila do klubíčka a v jeho teplých dlaních usnula. A tak jsem prospala celou cestu.

Kontakt

Martin Lyčka mobil: (+420) 777 957 710 malycka@seznam.cz