Jsou místa, která vidí každý.

Louka za domem.
Lesní cesta.
Hora na obzoru.
Stará železniční zastávka uprostřed lesa.

A pak jsou místa, která lze spatřit teprve ve chvíli, kdy projdeme správnou brankou.

Někdy stojí na kraji zahrady.

Někdy na konci polní cesty.

Někdy uprostřed tichého lesa.

A někdy je ukryta pouze v naší mysli.

Když se ráno podívám z domu směrem k Beskydám, vidím Prašivou a Lysou horu stejně jako stovky dalších lidí.

Jenže někdy se svět změní.

Na vrcholu hory se objeví starý strážní hrádek.

Polem se vine cesta lemovaná zrajícím obilím.

Vzduch voní létem.

Lesy skrývají příběhy, které tam možná byly odjakživa.

Místo zůstalo stejné.

Změnil se pouze způsob, jakým se na něj díváme.

Věřím, že svět je mnohovrstevnatý.

Že vedle každodenní reality existuje ještě jiný svět.

Svět fantazie, vzpomínek, příběhů, snů a dávno zapomenutých cest.

Není daleko.

Není ukrytý za horami.

Je blíž, než si myslíme.

Stačí najít správnou branku.

Právě z této myšlenky vznikl malycka

Místo, kde se potkávají obrazy, ilustrace, dřevěné výrobky, příběhy a sny.

Místo, kde vznikají věci tvořené rukama, srdcem i fantazií.

Místo pro všechny, kteří si i v dospělosti dokázali uchovat schopnost dívat se za obyčejné věci.

malycka je místo, kde se probouzejí sny.

A pokud jsi došel až sem, možná už stojíš před vlastní brankou.